Debata o dezinformacích a fake news okupuje již řadu let veřejný prostor a je již několik let součástí politického boje. Zde pak často dochází ke zkreslování základních pojmů a nepravdivé informace (=lži) jsou vydávány pouze za jakousi formu (zpravidla nevhodných) názorů či alternativní pravdu. Ve skutečnosti však zde pouze o snahu uvést čtenáře do nejistoty, zmást je a snadněji s nimi manipulovat - tam, kde přestávají platit základní hodnoty - jako jsou dobro, zlo, pravda a lež - totiž uvěří komukoli, kdo jim za tyto hodnoty nabídne alternativy.
Samotný termín “fake news” označuje nepravdivé informace, které jsou vydávány za informace pravdivé a takto jsou předkládány publiku (čtenářům, posluchačům, divákům). Fake news nejsou pouze součástí politického boje, ale také poměrně častou součástí podvodných reklam - i zde je čtenář konfrontován s nepravdivým obsahem a manipulován k ukvapeným reakcím (např. nákupu léku proti parazitům, uzavření půjčky apod.). Fake news nejsou nic nového, i v minulosti jsme se s nepravdivými informacemi všeho druhu setkávali jak v online prostředí, tak i mimo ně, jen jsme používali jednodušší výraz lež.
U pravdivých informací lze ověřit jejich pravdivost nezávisle na tom, kdo nám informaci sdělil - a to prostřednictvím primárních zdrojů, pomocí otestovaných vědeckých postupů, případně experimentálně (ale metodologicky správně). Snadno si pak můžeme ověřit, že např. vajíčko mobilním telefonem skutečně neuvaříme, že pít bělidlo a vyhnat si z těla parazity není pro naše zdraví zrovna prospěšné, že země je skutečně kulatá a nejde o spiknutí NASA, že dcera prof. Drahoše neorganizovala manifestace proti premiéru Babišovi, že prezident Zeman má skutečně obě nohy, že nám skutečně nechce EU zakázat nože nebo že děti nosí čáp.
(Čáp nosí děti - fake news, nebo pouze nevhodný názor? Třeba ani jedno!)
Fake news jsou jen nevhodné názory? Pěkný nesmysl
Názor je ryze subjektivní informace - která může, ale také nemusí vycházet z pravdy. Logicky jsou pak některé názory podložené (podložené zdrojem) a některé nepodložené (tj. jde o vlastní konstrukt, fabulaci). Termín nevhodné (či nesprávné, špatné) názory jsou spojené především s totalitními zeměmi, ve kterých stát určuje, jaké názory mohou jejich občané zveřejňovat. To není případ České republiky - právo na svobodu projevu je garantováno všem občanům (s výjimkou situací, kdy občan tuto svobodu překračuje, např. v případě vyhrožování, vydírání, očerňování apod.).
Pokud se náš názor opírá o nepravdivý zdroj informace, lze tedy říci, že je nepravdivý i názor a že jde o fake news (pokud jej tedy vydáváme za pravdu). Fake news jsou však z podstaty termínu nepravdivé VŽDY.
Pokud někdo tvrdí, že fake news jsou pouze nevhodné názory, postupuje v souladu s románem George Orwella 1984 a ze lži vytváří alternativní pravdu (po vzoru Orwellova Ministerstva pravdy). Vytvářet alternativní pravdy je pro destabilizaci společnosti velmi důležité, lidé, kteří nevěří ničemu a nikomu, jsou snadno manipulovatelnými - stačí jim nabídnou zajištění jejich životních potřeb a velmi rychle vás budou následovat. V Orwellově utopistickém románu je u populace neustále udržováno tzv. doublethink (dvojité myšlení), ve kterém lidé věří dvěma protichůdným informacím a jsou v tomto stavu neustále udržováni. Základní lidské hodnoty, jako jsou pravda a lež tak v podstatě zmizí. A podobné je to u alternativních pravd - i zde jde především o to přestat v pravdu věřit a relativizovat vše kolem nás.
(Stěžejní hesla z Orwellova románu 1984)
Velké množství lidí si informace neověřuje a nikdy ověřovat nebude, smiřme se s tím
Důvodů, proč si lidé neověřují informace, které získávají v online prostředí, je celá řada. Na prvním místě bych uvedl především lidskou lenost - člověk je od přírody tvor líny (včetně autora tohoto textu) a racionální myšlení je namáhavé, dá práci a energii. Pokud jsou informace postaveny na emocích, její emoční složku zpracujeme velmi rychle, daleko těžší je ale odpoutat se od emoční části a zaměřit se na obsah sdělení.
Ruku v ruce pak přichází slepá víra v autoritu, která myslí za nás a předkládá nám již zpracované informace doplněné o vlastní názor. Autoritou může být kdokoli, kdo pro nás představuje vzor, líbí se nám jeho názory či postoje, ztotožňujeme se s jeho pohledem na svět a podobně. To však v žádném případě nezaručuje, že bude tato autorita mluvit pravdu! Bohužel uživatelé v online prostředí velmi často názor autority automaticky přejímají a přebírají jako svůj vlastní. To může vést - a také často vede - k nenávistným projevům, cíleným útokům na “nepřátele” (třeba redaktory veřejnoprávních médií či EU) a v trestněprávní rovině k tzv. hate-crime. Víru v autoru, která převáží nad skutečným obsahem sdělení, potvrzuje např. výzkum Starci na netu (Univerzita Palackého v Olomouci a Seznam.cz, 2019), podle kterého se šířitelé spamu velmi často rozhodují při jeho šíření podle toho, kdo jim e-mail poslal, nikoli podle obsahu sdělení.
Se slepou vírou v autoritu (přestože fiktivní) nepracují pouze politici, ale také tvůrci různých druhů podvodných reklam, kteří svá sdělení často opírají o smyšleného experta (lékaře, právníka, univerzitního profesora), který garantuje kvalitu daného výrobku či služby.
Další důvod, proč si někteří lidé informace neověřují, představují nízké technické a jazykové dovednosti velké části uživatelů online světa. Přestože dnes existuje celá řada nástrojů, které snadno a rychle umožňují překládat texty z cizích jazyků, vyhledávat primární zdroje textů a obrázků, uživatelé je často nevyužívají a ani využívat nechtějí. Proč by měli?
Svou úlohu hraje také tzv. Dunning-Krugerův efekt, který popisuje mimo jiného nevědomost, kterou si neuvědomujeme. Nejméně kompetentní lidé své síly přeceňují právě díky své neznalosti. Jelikož nejsou s určitou problematikou dostatečně obeznámeni, neuvědomují si, jak velké limity mají. Proč by si tedy ověřovali fakta, když už je znají? Problematika Dunning-Krugerova efektu je srozumitelně popsána např. zde. Mimochodem, i zde nalezneme paralely s Orwellovským 1984 - jedno z hesel jeho Angsosu hlásá “nevědomost je síla”.
Co je zajímavé, při ověřování informací nehraje základní úlohu vzdělání a inteligence, vysokoškoláci na tom tedy nejsou lépe než zbytek populace. Vzdělání a inteligence jsou pouze predispozicemi - předpoklady - které můžeme, ale také nemusíme využít. V praxi to znamená, že i vysokoškolský profesor může šířit nesmysly a naopak dělník může mít své názory podloženy o fakta a mít pravdu.
Pro E-Bezpečí
Kamil Kopecký,
Univerzita Palackého v Olomouci
