Dezinformace, masinformace a malinformace
Dezinformace a jejich negativní účinky
Jak si ověřit informace na internetu?
Fake news - nepravdivé informace
Internet je masmédium, které je přesyceno velkým množstvím rozmanitých informací nejrůznější kvality. V minulosti byla odpovědnost za pravdivost informace a její ověření kladena na vydavatele konkrétního média, který musel posuzovat v souladu s etickými kodexy zpravodajství a publicistiky. V zásadě platilo, co je psáno, to je dáno (v původním kontextu platilo pro smlouvy). Většina populace byla především příjemci informací, nikoli jejich tvůrci. Produkce informací vyžadovala také finance (kapitál), bez kterého nebylo možné obsah masově rozšiřovat. Významnou úlohu hrály (a dosud hrají) mezinárodní tiskové agentury (sbírají fakta a nic než fakta) = Reuters, Associated Press, ITAR-TASS, stejně jako lokální tiskové agentury - ty mohou sbírat zprávy v domovských zemích a také přejímat zprávy z tiskových agentur a těm dále posílat zprávy lokální = ČTK (Česká tisková kancelář).
Na pravdě záleží - Jak učit o pravdě a lži na internetu (příručka pro učitele, 2023) (PDF)
Český učitel ve světě médií (2021)
Dezinformace a jejich negativní účinky v kontextu proměny světa masmédií
Internetem se opět šíří fotografie dětí zahleděných do mobilních telefonů před obrazem Noční hlídka, která má charakterizovat současnou generaci dětí. Uživatelé sociálních sítí pak fotografii sdílejí a vášnivě komentují, aniž by znali situaci, ve které byla pořízena.
V současnosti existuje celá řada zdrojů, které lze využít k ověření informací v online prostředí (tzv. facts check).
Demagog.cz
- zaměřuje se především na ověřování tvrzení politiků, kteří se často stávají šířiteli dezinformací a nepravdivých informací
Manipulátoři.cz
- zaměřuje se především na ověřování hoaxů a dezinformací v online prostředí
Hoax.cz
- zaměřuje se především na ověřování klasických hoaxů
Hatefree.cz
- orientuje se mimo jiné na ověřování hoaxů, mýtů, politických proklamací
Factczech.cz
- ověřování informací v teorii a praxi
Stopfake.org
- server se zaměřuje na informace o situaci na Ukrajině
Projekt Zvolsi.info (http://zvolsi.info/)
Veřejnoprávní média jsou v posledních letech pod neustálým a stále se zvyšujícím tlakem politiků, ale také veřejnosti. Politici některých politických stran napadají objektivitu a vyváženost vysílání, přestože je podle výzkumných dat (2018) vyváženost zpravodajství ČT 98 %, volají dokonce po zestátnění veřejnoprávních médií, omezení jejich rozpočtu (či přímo zrušení koncesionářských poplatků), či chtějí přímo zasahovat do obsahu vysílání a skladby témat a pořadů. Důvěra v Českou televizi klesá, index důvěryhodnosti se snížil na 63-65 procent (2017), což sama instituce přičítá především vnějším okolnostem - zpochybňování její nezávislosti alternativními médii, útokům dezinformačních médií, útokům vysokým představitelům politické reprezentace včetně prezidenta apod.
V souvislosti se svobodou slova (svobodou projevu) v online prostředí se často diskutuje o tom, kde jsou hranice svobody vyjadřování a zda se např. v případě mazání příspěvků a blokování uživatelů nejedná o cenzuru. Abychom dokázali rozeznat hranice mezi cenzurou a svobodou slova, pokusíme se nejdříve vymezit, co to vlastně svoboda slova je.
Deep fake je fenomén, který v budoucnu zásadním způsobem ovlivní práci s informacemi - významným způsobem zasáhne především ověřování jejich pravdivosti. Bude pak pravděpodobně velmi obtížné, či dokonce nemožné odhalit, zda je materiál - v případě deep fake videozáznam - autentický, nebo zda byl upraven. Dostupnost této technologie posílí šíření dezinformací online prostředím a postupně posílí úloha autorit - informace budou posuzovány podle toho, kdo je publikoval, odpovědnost za jejich pravdivost bude stále více přenášena na vydavatele/autora.
V dnešním textu si představíme základní techniky, jak si pravdivost zpráv v prostředí internetu (především v prostředí sociálních sítí) ověřovat. Celý postup si vyzkoušíme na zprávě zaměřené na problematiku migrace, která se aktuálně šíří českými diskusními skupinami v prostředí sociální sítě Facebook. Zprávu jsme pracovně nazvali Uprchlíci v pražském metru. Co tvrdí zpráva?
Termínem fake news označujeme lživé a nepravdivé zprávy (hoaxy, dezinformace), někdy se termínem fake news označuje také samotná žurnalistika, která je založena právě na úmyslném šíření těchto nepravdivých informací prostřednictvím masmédií – v posledních letech především sociálních médií (sociálních sítí).
Současná omezení spojená s šířením nemoci COVID-19 s sebou přinesla celou řadu informací, které nejsou pravdivé, vycházejí ze spekulací a konspirací a které využívají strachu obyvatel z hrozby, o které toho víme docela málo. Můžeme spekulovat o tom, odkud se virus vzal, zda unikl nebo neunikl z armádních laboratoří či zda skutečně došlo k náhodnému přenosu ze zvířete na člověka, zde je velmi obtížné dopátrat se pravdy. Existuje však celá řada informací o COVID19, které jsou jasně nepravdivé a dokonce nebezpečné, protože nabádají k nebezpečnému chování.
Média, masmédia, ale také sociální sítě či jen běžně dostupné plakátovací plochy na nás chrlí informace, ve kterých je obtížné se vyznat. V minulosti fungoval zažitý úzus, že co je psáno či řečeno, je pravda, a bylo důležité jen najít toho, kdo říkal celou pravdu a tuto si „neohýbal“ podle svých potřeb či cílů.