Published: 28 January 2019

K nejtragičtějším mediálně známým případům kybergroomingu patří kauza usvědčeného devianta Pavla Hovorky. Pavel Hovorka, vrátný v pražských tiskárnách, byl v roce 2008 odsouzen za pohlavní zneužívání, vydírání, svádění k pohlavnímu styku a ohrožování mravní výchovy dítěte. Trestné činy se týkaly 20 nezletilých chlapců, z nichž 8 Hovorka k sexuálnímu styku donutil. Byl odsouzen na 6,5 roku odnětí svobody (původní trest 8 let mu byl zmírněn u odvolacího soudu).

Read more ...

Published: 15 January 2019

Britský pedofil Michael Wheeler (35 let, elektroinženýr) se v roce 2003 přiznal k 11 sexuálním útokům na nezletilé dívky, přičemž 2 z dívek sexuálně zneužil. Byl odsouzen na 3 roky odnětí svobody (Internet 'grooming' law moves closer 2003).

Wheeler používal k seznamování se s dívkami veřejný chat. Na chatu navázal kontakt také s jednou ze zneužitých dívek, které bylo v té době 11 let. Postupně ji manipuloval, diskutoval s ní o různých problémech, o sexuálních otázkách apod. Dívka se mu začala stále více svěřovat a postupně se na něm stala citově závislá.

Krátce po jejích 13. narozeninách ji začal sexuálně obtěžovat a zneužil ji.

V případě, že by k sexuálnímu zneužití oběti Wheelerem došlo v době, kdy byla mladší 13 let, hrozil by mu podle britského práva v maximální sazbě trest doživotí. Policie věří, že si na dosažení této věkové hranice Wheeler počkal záměrně (Chat room paedophile jailed 2003).

Michael Wheeler (Zdroj: BBC NEWS 2003)

Published: 15 January 2019

Bývalý pošťák Douglas Lindsell (64) byl v roce 2003 odsouzen na 5 let odnětí svobody za sexuální obtěžování několika dívek a za pokus o znásilnění.

Lindsell se s dívkami seznamoval pomocí internetového chatu, kde tvrdil, že je mu 15 let. Někdy své tvrzení doprovázel také informací, že umírá na rakovinu. Dvě dívky ve věku 13 a 14 let dokonce přiměl k osobní schůzce. Těm se naštěstí podařilo utéct a uniknout znásilnění. Poté jim Lindsell telefonicky vyhrožoval, že si je najde a znásilní je (The perfect family man who preyed on young chatroom girls 2003).

Řadě dívek také zasílal své nahé fotografie (někdy své vlastní, někdy fotografie svého syna), na jednu z nich dokonce zapsal i svoji adresu, což později vedlo k jeho dopadení. Lindsell si vedl databázi více než 70 dětí, která obsahovala takové detaily, jako jsou barva a délka vlasů, barva očí, oblečení, škola, informace o rodině a další intimní detaily typu velikost podprsenky a jaké sexuální praktiky se dítěti líbí/nelíbí (Lindsell 'biggest' internet grooming case 2003).

Prostřednictvím internetu a mobilních telefonů komunikoval s více než 73 dívkami (54 z Velké Británie, 19 ze zahraničí, mimo jiné např. z Kanady a Nového Zélandu). Také si pro tyto účely koupil knihu o slangu teenagerů, aby jeho zprávy byly přesvědčivější.

V komunikaci s dívkami pokračoval i po svém uvěznění.

Douglas Lindsell (Zdroj: Mugshots.com 2003)

Published: 15 January 2019

Dne 12. září 2009 spáchala sebevraždu 13letá žákyně 7. třídy floridské základní školy Hope Witsell. Důvodem její sebevraždy byl sexting.

Hope Witsell (Zdroj: CBSNEWS 2009)

Hope vyrůstala v malém zemědělském městečku Sundance na Floridě. Ve třídě patřila k výborným a aktivním žákyním, netrpěla depresemi, měla hodně přátel. Naplánovala si, že bude v budoucnu studovat na Floridské univerzitě, zajímalo ji hlavně zemědělství a chovatelství.

Protože chtěla upoutat pozornost Alexe Eargooda, chlapce, který se jí líbil, zaslala mu mobilním telefonem svou nahou fotografii. Jeho spolužačka si ale v autobuse od něj půjčila mobil, ve kterém našla nahou fotku Hope. Tuto fotku pak dívka přeposlala dalším spolužákům a spolužačkám ze školy. Během několika hodin začala fotografie kolovat po okolních základních a středních školách.

A od té chvíle začala probíhat ve škole šikana – spolužáci se Hope smáli, uráželi ji, říkali o ní, že je děvka a coura. Postupně se o sextingu Hope a o její nahé fotografii šířící se školou dozvědělo vedení školy, které Hope na týden vyloučilo (vyloučena měla být na začátku nového školního roku).

„Tisíce lidí mě nenávidí,“ napsala si Hope do svého deníku (Kopecký 2011).

Na konci školního roku se chtěla Hope s dalšími spolužáky a spolužačkami delegovanými z různých škol zúčastnit výročního setkání organizace Future Farmers of America (FFA), která se zaměřuje na vzdělávání v oblasti zemědělství. Na této akci jsou studenti za svou práci v oblasti zemědělství odměňováni.

Výroční setkání FFA se uskutečnilo v Orlandu. Na této akci Hope oslovila skupina chlapců, kteří ji nutili, aby jim dala svou nahou fotografii, aby se jim vyfotila na mobilní telefon. Jeden z nich byl obzvláště agresivní – několikrát volal k Hope na pokoj, ve kterém bydlela s ostatními dívkami, a nutil ji, aby mu poslala fotografii svých ňader. Hope chlapce nejdříve ignorovala. Obtěžování však nepřestalo ani v noci, a tak se Hope nakonec mobilním telefonem vyfotografovala a nechala ho za dveřmi, kde jej ráno našli dospělí a spatřili její fotografii (Kopecký 2011).

Počátkem nového školního roku po absolvování trestu vyloučení se Hope se svou matkou Donnou vrátila do školy. Tam se dozvěděla, že jí škola zakázala kandidovat na studentského zástupce na další akci FFA. Byla to pro ni rána, protože sama cenu FFA obdržela.

O týden později se Hope se svou spolužačkou Rebekou zastavila v kavárně, kde ji oslovila skupinka chlapců s tím, že mají její nahou fotografii a že se zastaví u ní ve škole a začne peklo. Hope utekla z kavárny v slzách.

O tom, co se dělo dál, se vedou spory. V pátek 11. září 2009 se mělo odehrát zhruba následující – Hope se setkala se školní sociální pracovnicí Jodi Orlando. Někteří zaměstnanci školy si všimli, že má Hope na nohou řezné rány, které mohou být důkazem sebepoškozování.

Sociální pracovnice ve své kanceláři s Hope nějakou dobu hovořila a nakonec společně uzavřely a podepsaly tzv. „no-harm contract“ čili smlouvu o neubližování si. Podle této smlouvy Hope souhlasila s tím, že jakmile by pocítila potřebu si ublížit, řekne to někomu dospělému. Jodi i Hope tuto dohodu podepsaly (smlouva byla po smrti Hope nalezena v koši její ložnice). Rodiče Hope později vypověděli, že jim nikdo ze školy neřekl, že by si jejich dcera chtěla ublížit.

V sobotu 12. září 2009 zůstala Hope doma a sekala trávník. Rodiče byli v práci. Po jejich návratu z práce se společně navečeřeli. V 20:30 zazvonil telefon a Hope jej zvedla. Když se její rodiče ptali, kdo volá, odpověděla „Tereza“. Na displeji telefonu však bylo uvedeno „Michael“, vypověděli později rodiče. V 21:10 byla matka zkontrolovat Hope v jejím pokoji. Ta byla v pořádku, ležela na posteli a psala si deník. O hodinu později ji matka šla uložit a našla ji oběšenou. Visela na růžovém šátku, který si omotala kolem baldachýnu své postele… (Kopecký 2011)

Její poslední záznam z deníku obsahoval tato slova:

„Jsem rozhodnuta. Cítím to v žaludku. Zkusím se oběsit. Doufám, že se mi to podaří.“ (Kopecký 2011)

Published: 15 January 2019

Jessica ze Cincinnati v Ohiu se oběsila 3. července 2008 poté, co její bývalý přítel rozeslal její nahé fotografie. Stala se tak jednou z prvních obětí sextingu.

Jessica Renee Logan (Zdroj: Bullycide 2010)

V březnu 2008 se Jessie spolu s dalšími dvěma kamarádkami vyfotily nahé mobilními telefony. Jessie pořízenou fotografii poslala svému příteli Ryanu Salyersovi. Chlapec pak fotografii rozesílal 4 dalším dívkám navštěvujícím střední školy Loveland High, Moeller High School, Sycamore High, kam chodila také Jessica, a křesťanskou akademii Cincinnati Hills (McConnell 2009).

Studentky je pak rozesílaly dalším lidem.

Po zveřejnění fotek se Jessie stala terčem posměchu ostatních nejen ve škole, ale i mimo ni. Pomoc se snažila najít u školního poradce, právního poradce a důstojníka městské policie. Nicméně vzhledem k tomu, že Jessice bylo už 18 let, nenašel se zákon, který by jí mohl zaručit ochranu.

Místní důstojník Jessice poradil, aby svůj příběh sdělila médiím. Jessie proto poskytla rozhovor pro cincinnatský TV Kanál 5 WLWT. Hovořila o rozsáhlém obtěžování a ponižování, kterému čelí díky tomu, že její fotografie koluje po škole. „Pořád mě pronásledují a zesměšňují,“ řekla. „Jen chci, aby si nikdo jiný nemusel projít něčím podobným.“ snažila se varovat ostatní (Jessica Logan /18/ hanged herself after her boyfriend circulated a nude photo of her 2009).

A ačkoli byla Jessičina totožnost utajena (na obrazovce byla vidět pouze silueta a její hlas byl změněn), to, že rozhovor poskytla právě ona, brzy věděla celá škola. Rozhovor vidělo značné množství studentů Sycamore High, učitelů i vedení školy.

Poté se obtěžování vystupňovalo. Spolužáci Jessice nadávali, že je „coura“, „děvka“ a „kurva“. Také přijímala telefonní hovory, dostávala textové zprávy a zprávy na své stránky na sociálních sítích MySpace a Facebook od spolužáků i od studentů, které neznala, v nichž zaznívaly podobné urážky a nadávky.

„Viděla jsem, jak ji během léta vyhodili ze 3 nebo 4 večírků kvůli její „pověsti“,“ řekl její přítel Steven Arnett. „Všude, kam šla, o té fotce věděli, protože ji viděli! Je to ponižující. Byla ponižována,“ řekla Cynthia Logan (Hastings 2009).

„Někteří vrstevníci šli nad rámec slovního trápení a házeli po Jessice věcmi. Toto závažné a všudypřítomné obtěžování pokračovalo, když Jessica opustila školní budovu, kde nebyla nijak chráněna před svými trýzniteli. Opakovalo se to až do konce školního roku,“ uvedli rodiče (Bosker 2010).

Jessica se velmi zhoršila v prospěchu i v docházce do školy. Aby se vyhnula posměchu a nadávkám spolužáků, utíkala ze školy a vyučování trávila na parkovišti ve svém autě (Jessica Logan /18/ hanged herself after her boyfriend circulated a nude photo of her 2009). Velká absence ve škole také ohrozila Jessiinu maturitní zkoušku, ke které byla připuštěna pouze díky svým předchozím dobrým studijním výsledkům. Úspěšně odmaturovala a začala si plánovat budoucnost. Chtěla si najít novou práci a na univerzitě v Cincinnati studovat grafický design (Hastings 2009).

Pak se ale 27. června oběsil Jessiin kamarád, 16letý student ze Sycamore High. Jessica se proti přání rodičů vydala na jeho pohřeb.

„Pořád jen plakala,“ řekla její kamarádka Lauren. „Pořád opakovala jen: Jak to mohl udělat své rodině? Jak mohl své rodině a svým přátelům způsobit tolik bolesti? ... Nikdy by mě nenapadlo, že půjde a udělá to samé.“ Po návratu domů Jessica spáchala sebevraždu. Oběsila se v šatníku.

„Vešla jsem do jejího pokoje a viděla, jak visí. Její mobilní telefon byl uprostřed podlahy. Její žehlička byla horká. Byla připravená jít ven.  Nevím, co se stalo,“  řekla matka. „Bylo to impulzivní, jako by se v ní něco zlomilo. Jako by veškerá ta tíha byla jedinou věcí na světě.“

Jessie nenechala vzkaz. „Muselo to být něco z těch hovorů,“ uvedla Cynthia v rozhovoru pro WLWT. Jessica Logan zemřela měsíc po ukončení studia na střední škole (Jessica Logan /18/ hanged herself after her boyfriend circulated a nude photo of her 2009, Bosker 2010, Hastings 2009).

Jessica Renee Logan (Zdroj: WebSafety NZ)

Po Jessiině smrti byli její rodiče Cynthia a Albert rozhořčeni tím, že za celou dobu týrání jejich dcery nebyl nikdo potrestán.

Dne 8. května 2009 podali Jessiini rodiče žalobu k okresnímu soudu v Ohiu na několik studentů, vedení školy Sycamore High, policejního důstojníka Paynea a hlavní město Montgomery za šíření, obtěžování, šikanu, úmyslné způsobování emocionální úzkosti, nactiutrhání, nedbalost, porušení soukromí, občanských práv a protiprávní smrt (McConnell 2009, Bosker 2010).

Soudní stíhání ale nakonec zahájeno nebylo (Mach 2009).

Published: 15 January 2019

Nejtragičtější případ kyberšikany v kontinentální Evropě se odehrál v Polsku. Obětí se stala 14letá studentka 2. gymnázia v Gdaňsku Anna Halman, která spáchala sebevraždu poté, co byla 20. října 2006 vystavena před zraky všech svých spolužáků sexuální šikaně a kyberšikaně.

Anna Halmanová (Fakt.pl)

Během vyučování, kdy musela učitelka na odvolání ředitele opustit na 20 minut třídu, Annu napadli a sexuálně obtěžovali 4 spolužáci (Łukasz P., Arkadiusz P., Mateusz W., Dawid M.). Strhali z ní šaty, osahávali ji a předstírali, že ji znásilňují. Jeden z nich ji chytil za hlavou a předstíral, že provádí orální sex. Další student, Michał Sz., vše natáčel na svůj mobilní telefon.

Anna se snažila bránit, pokusila se schovat pod lavicí, křičela a s pláčem prosila, aby jí nechali. Několik spolužaček se jí sice snažilo zastat, ale byly slabší než útočníci. Ostatní žáci pouze se zájmem přihlíželi, protože to považovali za výbornou legraci (Chłopcy przyznali: Dręczyliśmy Anię 2006, Przeżyła horror 2006).

Útočníci Anně vyhrožovali, že pořízený záznam umístí na internet, aby si ho mohli všichni prohlédnout, což také později udělali (Przeżyła horror 2006).

Anně se nakonec podařilo vyprostit a utekla domů. O šikaně doma nikomu neřekla. Učitelka po návratu do třídy obdržela kusé informace o tom, co se stalo. Po vyučování zavolala k Halmanovým, aby je informovala, ale zastihla pouze 18letého bratra Anny. Anna bratra prosila, aby rodičům nic neříkal, chtěla jim o tom povědět sama, ale to se nestalo (Przeżyła horror 2006).

„Dítě, co se ti stalo ve škole zlého?“ ptala se jí matka. „Poradím si, mami,“ odpověděla Anna. Téhož dne večer sdělila kamarádce Iwone, která ji přišla navštívit, že už nevydrží to školní ponižování, že se chce zabít. Iwone při odchodu řekla Annině matce, aby na ni dávala pozor. Další den Anna spáchala sebevraždu (Dam sobie rade mamo 2006). Oběsila se na švihadle.

Policejní vyšetřování ve škole odhalilo, že nešlo zdaleka o první útok, kterému byla Anna vystavena. Stejní útočníci ji napadali opakovaně několik týdnů od doby, kdy s Michałem Sz. odmítla chodit (Matka Ani: nie winię chłopców 2006).

Anniny kamarádky uvedly, že měla z chlapců panický strach, a to bylo také důvodem, proč předchozí útoky neoznámila. Podle rodičů byla tichá, uzavřená a velmi stydlivá (Łaszyn, Gruszczyńska, Pawliko 2006). Ani vedení školy předešlé incidenty nijak neřešilo, ačkoli o nich vědělo od dalších studentek.

Soud pro rodiny a nezletilé poslal všechny účastníky incidentu na tři měsíce do ústavu pro mladistvé, což vyvolalo velkou vlnu nevole a protestů ze strany veřejnosti (Tysiąc osób żegnało gimnazjalistkę z Gdańska 2006).

Na začátku vyšetřování totiž nebyl k dispozici videozáznam, který během incidentu útočníci pořídili. Chlapci jej po Annině sebevraždě stáhli z internetu a smazali z mobilních telefonů. Policii se však smazaný záznam podařilo zrekonstruovat a rázem tak změnili pohled okolí na Annu i její trýznitele.

Psychologové prohlásili, že z pohledu Anny se tento zážitek nijak nelišil od skutečného znásilnění, přičemž dále poukázali na fakt, že se to stalo veřejně před celou třídou, že byl téměř celý incident natočen a že dívka měla reálný důvod bát se zveřejnění nahrávky, jakož i dalšího pokračování útoků v příštích dnech, což muselo její trauma vystupňovat do neuvěřitelných rozměrů.

Celý zážitek, podpořený navíc hrozbou zveřejnění nahrávky, hrozbou opakování a strašlivou frustrací nad tím, co jí udělali lidé, které znala, z nichž některé možná považovala i za přátele (jeden z útočníků byl Annin bratranec a všichni bydleli ve stejné vesnici jako Anna), nepochybně postačoval k tomu, aby ji dohnal k sebevraždě (Blog pamięci tragicznie zmarłej Ani 2007).

Výsledky soudu nebyly dosud medializovány.

Published: 15 January 2019

Ryan Patrick Halligan, americký teenager z Essexu ve Vermontu, ve věku 13 let spáchal sebevraždu poté, co byl šikanován svými spolužáky jak v reálném životě, tak kyberšikanován v online prostoru.

Ryan Patrick Halligan, Ryan ve škole a s otcem
(Zdroj: In memory of Ryan Patrick Halligan 1989–2003, Suicide.org: Ryan Patrick Halligan Memorial)

Podle rodičů byl Ryan velice srdečný a hodný chlapec. Trpěl však jistými vývojovými obtížemi (řečové, motorické), které se po nástupu do školy promítly do jeho školních výsledků. Ryan si toho byl dobře vědom a trápilo jej, že není jako ostatní děti.

Po nástupu do 5. ročníku se Ryan stal díky svému hendikepu obětí psychické šikany ze strany spolužáků. Rodiče s ním kvůli tomu začali navštěvovat terapeutická sezení, která po zlepšení situace na radu terapeuta ke konci 5. ročníku ukončili (Halligan 2010).

Šikana však opět propukla v 6. ročníku a během 7. ročníku se situace rapidně zhoršila. Za vším stál jeden a tentýž chlapec, který se spolu se svými staršími kamarády na Ryana zaměřil už v páté třídě.

„Ryan nám říkal, že nechce chodit do školy. Už se tam nikdy nechtěl vrátit. Ptal se, jestli bychom se nemohli přestěhovat, nebo jestli by se nemohl učit doma.“ (Halligan 2010) To však nepřipadalo v úvahu. Rodiče chtěli o situaci informovat vedení školy. Ryan si to ale nepřál, protože si myslel, že by to situaci jen zhoršilo.

„Místo toho chtěl, abychom mu pomohli naučit se bojovat, aby mohl toho kluka porazit.“ (Halligan 2010)

Inspirací mu byla hlavní postava z filmu Karate Kid. A jak si předsevzal, tak se také stalo, svému trýzniteli se postavil a úspěšně (Halligan 2010). Vše se pak zdálo být v pořádku, ovšem do chvíle, kdy poražený chlapec, se kterým se Ryan dokonce načas skamarádil, označil Ryana za gaye.

Tato informace se velmi rychle roznesla mezi další žáky školy, kteří pak Ryana neustále zastrašovali, posmívali se mu a uráželi ho.

Ten, aby se své pověsti zbavil, navázal během prázdnin online komunikaci s velmi hezkou všeobecně populární dívkou ze školy. A poté, co mezi nimi vznikl online vztah, se dívku rozhodl oslovit také osobně. Ona mu však před jeho přáteli řekla, že je ubožák, že s ním nechce mít nic společného a že se komunikací s ním jen bavila. Ryan poté zjistil, že se se svými kamarády domluvila na tom, že si z něj tímto způsobem udělá legraci – jejím úkolem bylo předstírat zájem, vytáhnout z Ryana citlivé informace a jejich přeposíláním jej přede všemi zesměšnit (Halligan 2010).

Ryan tlak ze strany spolužáků neunesl a 7. října roku 2003 se ráno v koupelně oběsil, aniž by po sobě zanechal dopis na rozloučenou. Objevila ho jeho sestra, která byla první, kdo ten den vstával.

Otec Ryana, John P. Halligan, se rozhodl využít svou osobní bolestnou zkušenost v pomoci jiným. Snaží se o zvýšení povědomí o rizicích kyberšikany a sebevraždách mladistvých – vypráví Ryanův příběh studentům ve školách po celých státech a vytvořil též vzpomínkové webové stránky, na kterých popisuje Ryanův příběh i problematiku kyberšikany.

Dále se zasadil o přijetí zákona o prevenci šikany (Bullying Prevention Policy Law), který byl ve státě Vermont schválen těsně poté, co jej předložil (Teen suicide: Greater IBMer John Halligan says there IS something we can do Connections eMagazine 2009).

John P. Halligan (Zdroj: NewsWorks.org 2011)