V našem dnešním textu se zaměříme na problematiku online predátorů, kterým se věnuje celá řada populárně-naučných a osvětových snímků, jako jsou Seznam se bezpečně, Na hory či nový snímek Víta Klusáka V síti. Zaměříme se na základní charakteristiku této skupiny a také na jejich společenskou nebezpečnost.

Předně je třeba říci, že drtivou většinu tzv. online predátorů tvoří osoby, které mají nízkou společenskou nebezpečnost. Jsou to zpravidla lidé, kterým stačí s dítětem v reálném čase komunikovat, vést rozhovor zaměřený na lidskou sexualitu, případně před dítětem či společně s ním např. provádět masturbaci či další sexuální praktiky. Jejich cílem není pořizovat např. záznamy dítěte, nutit dítě k pořizování intimních materiálů  (dětské pornografie) a jejich šíření, ani dovést dítě na osobní schůzku, proto také nepoužívají pokročilé strategie manipulace. Jde jim jednoduše o rychlé uspokojení, adrenalin, překonání nudy, občerstvení vlastního sexuálního života atd. Samozřejmě i tito pachatelé se z pohledu trestního zákona dopouštějí trestných činů - při komunikaci s dítětem pod 15 let jde o trestné činy Navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b TČ) a Ohrožování výchovy dítěte (§ 201 TČ). Oba trestné činy však mají sazbu odnětí svobody na 2 roky, což znamená, že jde o trestné činy, které páchají pachatelé s nízkou společenskou nebezpečností. Jejich cílem není primárně dítětem ublížit, ale využít je pro vlastní prospěch. Nicméně i toto jednání má na dítě negativní dopad, může např. negativně ovlivnit vztah dívek k mužům, zdeformovat pohled dítěte na lidskou sexualitu a ovlivnit jejich další sexuální život apod.

Druhou skupinu predátorů pak tvoří osoby, které kromě výše uvedené závadné komunikace usilují o to získat od dítěte různými způsoby intimní materiály - např. pornografické fotografie či videa. Motivace pachatelů pro toto jednání pak může být různá - od vlastního uspokojení, přes snahu získat od dětí dětskou pornografii k dalšímu využití (prodej, sdílení, využití pornografie jako nástroje nátlaku na dítě apod.), pachatelé mohou usilovat také o finanční prospěch, nebo o to přimět dítě k osobní schůzce, která může vyústit až k sexuálnímu zneužití dítěte (v intencích trestního práva).

Zde již nastupuje celá řada trestných činů s vysokou společenskou nebezpečností, jako je Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TZ), Zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TZ), Sexuální nátlak (§ 186 TZ), Pohlavní zneužití (§ 187 TZ), Znásilnění (§ 185 TZ), Nebezpečné pronásledování (§ 354 TZ), Účast na pornografickém představení (§ 193a TZ) apod. Zde již nalezneme trestné činy s podstatně vyšší sazbou - např. tresty odnětí svobody na 10 let. Těchto pachatelů je však podstatně méně a jejich cílem je prokazatelně dítěti nějakým způsobem ublížit - až již psychicky či fyzicky.

Do této kategorie predátorů s vysokým stupně společenské nebezpečnosti patří tzv. kybergroomeři, kteří cílí především na to přimět dítě k osobní schůzce v reálném světě, na které může dojít k sexuálnímu útoku na dítě. Tito pachatelé jsou nejvíce nebezpeční, je jich však také nejméně. Bohužel v České republice nalezneme celou řadu případů, ve kterých skutečně ke zneužití dítěte na osobní schůzce došlo - obětmi útoku pak byli chlapci i dívky.

V tomto kontextu připomínáme mýtus o pedofilech, který jsme podrobně analyzovali v našem předchozím textu. Slovo pedofil NENÍ automaticky synonymem pro slovo sexuální predátor či abuzér. To však také neznamená, že by pedofilní uživatel nemohl být agresorem - v celé řadě případů to tak skutečně je.

Základním nástrojem boje proti sexuálním predátorům je především prevence - tj. je třeba zajistit, aby se dítě do krizové situace nedostalo, případně aby se v krizové situaci zachovalo správně - neposkytlo intimní materiál využitelný k vydírání a kontaktovalo dospělou osobu, především rodiče. V případě krize se pak nebát kontaktovat přímo Policii ČR. Možností je také využít služeb Linky bezpečí či poradny E-Bezpečí na www.napisnam.cz.

Pro E-Bezpečí
Kamil Kopecký