Fenomén Přiznání rozhýbal vlny českého internetu a dal nám poznat, jak chutná svoboda anonymního projevu. Tato svoboda však s sebou přinesla hořkou krutost urážení, zesměšňování a očerňování konkrétních osob – převážně učitelů. V dnešním příspěvku vám dáme ochutnat z nepřeberného množství případů, které nám na téma Přiznání do poradny pravidelně přicházejí.
Co je vlastně Přiznání? Přiznání jsou moderované internetové diskuse, ve kterých se uživatelé přiznávají k něčemu, co provedli. Přiznávají se samozřejmě anonymně, aby bylo nemožné vypátrat jejich skutečnou identitu. Přiznání mohou být vázána na konkrétní instituci (například přiznání konkrétní školy), nebo na konkrétní sociální skupinu (např. přiznání hráčů WoW). Přiznání může být poměrně zábavná služba, stejně tak to však může být nástroj pro šíření pomluv o konkrétních lidech – zejména učitelích. Jak už to u celé řady internetových fenoménů bývá, tvůrci těchto diskusních skupin bývají zejména mladí lidé – žáci a studenti.
Je pátek večer, na chatu máme autora jedné z diskusních skupin Přiznání, která je umístěna na Facebooku. Diskusní skupina byla nazvána Přiznání *** střední školy (zcela záměrně neuvádíme konkrétní název skupiny, zainteresované osoby však vědí, o čem je řeč). Založil ji pro legraci, pro pobavení ostatních spolužáků, pro potřebu relaxace a také zábavy. Diskusní skupinu však dle svých slov nemoderoval, většinu přiznání prý ani nečetl... Na zdech skupiny se postupně začaly kromě samotných přiznání ve stylu „vyspala jsem se s učitelem a za rok odešel ze školy“ objevovat i následující „oficiální“ posty (jména učitelů jsme záměrně změnili):
8. říjen 2013 Nejradči bych prohodil Doubka oknem.
9. říjen 2013 Někdy mám chuť Kubíčkové hodit cihlu mezi oči
9. říjen 2013 Sovák Bubák Tupac !
9. říjen 2013 Šerifa bych nejradeji hodil o zed zmrd jeden
10. říjen 2013 Zrusil bych ty 7 hodiny je to totalne na picu a jeste k tomu jak mate za 1 den 4 hodiny Šmídovou mrdka jedna stara
11. říjen 2013 Novák je starý kentusák
11. říjen 2013 Kubíčkovou bych nejradši někde pověsil a dával ji kopačky do hlavy.
11. říjen 2013 Když vidím paní učitelku Černou tak uvažuji s kterého historického filmu vylezla
V době monitorování této diskusní skupiny bylo k odběru příspěvků přihlášeno přes 500 uživatelů a počet rostl. Samozřejmě oficiální posty byly hojně komentovány a lajkovány.
„Následující chování mladistvých lze klasifikovat zejména jako přestupky proti občanskému soužití,“ uvádí kpt. Pavel Schweiner z Odboru informační kriminality Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje. Zároveň dodává: „Závažnost, intenzita „útoku“ nestačí na to, aby byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu. Absentuje hlavně skutečná obava o bezpečnost a zdraví osob. Neexistuje indicie, že něco takového žáci chtějí, nebo chtěli udělat, jejich případná výhrůžka by musela být schopná u poškozeného vyvolat obavu či strach z napadení, obava o život či zdraví. V současnosti je toto chování mladistvých v prostředí sociálních sítí poměrně běžné a rozšířené.“
Ne každé přiznání samozřejmě zařadit mezi přestupek či trestný čin, celá řada z diskusních postů je zcela bezproblémových. Většina z analyzovaných příspěvků na webových stránkách služeb zaměřených na fenomén „přiznání“ není motivována touhou podělit se o tajemství a ulevit své duši, ale zcela jasně touhou získat co nejvíce lajků, případně zpětné vazby. Prostě a jednoduše stát se středem pozornosti… a pobavit. Velké množství příspěvků v přiznáních je rovněž fiktivních – nepravdivých. Autoři a zejména autorky „přiznání“ také rády publikují šokující fantazie - například neustále se opakující příběhy o sexu učitelů a nezletilých prvostupňových školaček. Těchto případů hlásí autorky přiznání až několik set ročně.
Přiznání můžeme vnímat rovněž jako formu psychohygieny - autorům a autorkám tyto anonymní zprávy umožňují zbavit se nakumulovaných emocí a vylít si zlost prostřednictvím diskuse, zároveň pobavit a možná... dotknout se kriticky palčivého problému. Ne každé přiznání je totiž fikcí, mezi plevami se občas objeví i nějaké to zrno.
Pokud narazíte na přiznání zaměřené na vaši osobu, především zachovejte klid a zkuste popřemýšlet, jestli jeho tvůrce přece jen nemá tak trochu pravdu. Respektujte svobodu jeho projevu, nicméně nezapomeňte na to, že i svoboda projevu má svoje hranice. A pokud pisatel tyto hranice zásadním způsobem překračuje, nebojte se situaci řešit.
Pro E-Bezpečí
dr. Kamil Kopecký