Kybernetická šikana je komplexní problém a neexistuje jednoznačný návod k jejímu řešení. Přesto mnohé případy z praxe ukazují, že se nejedná o věc zcela neřešitelnou, pokud se k ní přistupuje zodpovědně, s citem a odhodláním. Učitelé, v případě že se rozhodnou situaci ve škole řešit, volí různé strategie k tzv. uzdravení skupiny. Přinášíme Vám zde pohled jednoho z nich.

„Každého třináctého si na tebe počkám...”

Učím na klasické vesnické základní škole a až celkem donedávna jsem si myslela, že se nás téma kyberšikany a šikany vlastně netýká. Neměli jsme totiž přeplněné třídy, děti jsme znali dobře, ony nás také, a proto jsme si víceméně dokázali ve všem vyjít vstříc. Náš situaci však změnil případ, který se odehrál v sedmém ročníku předminulý školní rok. Sled událostí, který zde budu popisovat, je souhrnem dvouleté systematické práce se třídou a jména aktérů jsou pro tyto účely smyšlená.

Problémy nastaly v momentě, kdy se z organizačních důvodů spojily dvě souběžné sedmé třídy. Vznikl tak nový školní kolektiv, který čítal 33 žáků. Bývalá A třída měla mírně lepší prospěch, a i chování dětí bylo lepší. Z této třídy pocházela oběť Gábina. Její postavení ve skupině by se dalo popsat tak, že Gábinu děti ve tříde sice strpěly, ale její společnost přímo nevyhledávaly. Velkou zásluhu na tom měla její bývalá třídní učitelka. Dívka neměla ve třídě ani mimo ní žádnou kamarádku. Pocházela z  dobře situované rodiny.

Především nezměrnou pracovní pílí i zásluhou matky Gábina průměrně prospívala. Na druhém stupni se ale její studijní výsledky začaly zhoršovat. Matka si byla vědoma, že dcera bude prospívat pouze průměrně a velmi se snažila nahradit dívce absenci kamarádky. Kupovala jí krásné oblečení, mobil, počítač a jiné věci. Dceru přihlašovala na různé sporty jako squash a golf, ale ani tam si kamrádku nenašla.

Adam přišel z B třídy. Prospěchově byl téměř výborný, ve třídě patřil k nejlepším, ovšem již na prvním stupni se začaly projevovat jeho snahy o zesměšňování slabších.  Měl sklony ostatní děti drobně fyzicky napadat. Tyto agresivní tendence se začaly stupňovat se spojením tříd, kdy se mu podařilo kolem sebe utvořit skupinu jemu podřízených chlapců. Zlom ve vztahu Gábina – Adam nastal právě v okamžiku, kdy se obě třídy sloučily. Adam kolem sebe v novém třídním kolektivu dokázal vytvořit vděčné publikum k zesměšňování těch, kteří se nezvládali účinně bránit. Navíc začal hrát paintball a jeho agresivita vzrůstala vždy, když prohrával. Nejvděčnějším terčem pro něj v těch chvílích byla právě Gábina. Rozdíl mezi ní a ostatními dětmi byl stále zřetelnější. Výškou převyšovala zbytek třídy o hlavu, přitom byla neskutečně dětská, citlivá a hravá. Kamarádka jí v té době scházela stále víc.

Situace kolem Gábiny se vyhrotila asi v polovině sedmého ročníku, kdy školu navštívila matka se sdělením, že se jí Gábina svěřila s problémy na sociálních sítích Spolužáci a Facebook. Někdo Gábině velmi hrubě nadával, ponižoval ji a urážel. Dokonce jí byla přána smrt, někdo jí vyhrožoval („Každého třináctého si na tebe počkám…”).

I když jsme neměli důkazy, že pachatelé jsou přímo z naší školy, bylo zjevné, že tato situace je vyústěním dlouhodobého šikanování a neděje se jen náhodou. Následným šetřením se ukázalo, že hlavním pisatelem a iniciátorem kyberšikany byl právě Adam. Gábina se zachovala jako typická oběť a člověk, který strádá nedostatkem pozornosti a přátelství. Ačkoli ji spolužáci dále velmi zle uráželi, snažila se udržet s nimi kontakt na sociálních sítích, a to jen pro trochu pozornosti. Následnými rozhovory a šetřením s jedním svědkem bylo zjištěno, kdo a jakým způsobem s Gábinou jednal. Jako největší agresor byl označen Adam, který děvče urážel a zesměšňoval. Ale nebyl to jen on. Odhaleny byly i dvě dívky, které Gábinu neustále hrubě urážely. Dle výpovědi svědka se velká část třídy Adama a jeho skupiny bála, a proto mu šla raději z cesty. Bylo zjištěno, že Gábina byla dlouhodobě urážena a ostrakizována.

Co s mlčenlivým jádrem?

Výsledkem celé události byla žádost rodičů dívky o převedení do nové školy, přičemž Adam a ostatní agresoři zůstali. Byla jim uložena kázeňská opatření, kvůli kterým se sešla výchovná komise školy. Rodičům byl předložen důkazní materiál a výsledkem jednání bylo, že se sníženým stupněm z chování všichni souhlasili. Situace by se dala popsat v té chvíli jako vyhrocená a emočně vypjatá. Většina aktérů kyberšikany vůči Gábině měla strach spíš z toho, aby neobdrželi kázeňská opatření. Pocitově byla ve třídě velmi špatná atmosféra, ale nebylo jisté, zda si někdo z agresorů uvědomoval důsledky svého jednání. Shodli jsme se na tom, že důvodem, proč si děti vybraly dívku jako svoji oběť, byla její dětskost a naivita a svou roli jistě sehrálo i nadstandardní materiální zázemí.

Další postup znamenal diagnostikovat třídu. Bylo zřejmé, že zde bude potřeba systematicky pracovat se skupinou a zaměřit se na mlčenlivé jádro třídy, aby se situace ve třídě vylepšila. Cílem bylo uklidnit děti, navodit zdravější vzájemné vztahy a utvořit zdravější jádro. Chtěli jsme, aby děti byly otevřené a pokud možno upřímné. Měli jsme obavu, aby se děti nesemkly do mlčenlivého kruhu, do něhož bychom už nikdy nebyli vpuštěni. Velmi významnou roli sehrál v tomto okamžiku i věk dětí. Uvědomovali jsme si, že s dětmi bude nutné dlouhodobě pracovat. Po vzájemné domluvě mezi výchovnou poradkyní, třídní učitelkou a vedením školy jsme zvolili společný postup práce se třídou. Stále jsme měli na paměti, že ačkoli oběť kyberšikany odešla ze školy, tak agresoři a další potenciální oběti zde zůstali.

Cílem nápravy bylo omezit moc agresora, rozbít skupinu jeho přisluhovačů a vděčného publika, ozdravit jádro skupiny a podpořit jedince stojící na okraji. Při vytváření programu pro tuto třídu jsme vycházeli z vnitřního stadia vývoje šikany, závažnosti agrese vůči oběti, věku žáků, typu školy a školního prostředí. Jedním z aspektů byly i zvláštnosti skupiny. V rámci následných preventivních opatření byl nejdříve proveden depistážní dotazník zaměřený na vnímání rolí jednotlivých žáků ve třídě. Byly zjišťovány výskyt, četnost a formy agresivního jednání a šikany. Po  rozhovorech se žáky a konzultaci s etopedem M. Kolářem jsme se obrátili na pedagogicko-psychologickou poradnu. Práce odborníka byla zaměřena na diagnostiku skupiny, vytvoření atmosféry spolupráce a pomoc skupině s následným doporučením pro pedagogy.

Spolupráce s psychologem

Zkušeným psychologem bylo provedeno další šetření, kdy žáci vyplňovali test SO-RA-D (sociometricko-ratingový dotazník). Dle výsledků byli identifikováni jedinci s největší mírou negativního vlivu na skupinu a jedinci s největšími sympatiemi. Na vyhodnocení výsledků testu spolupracovala třídní učitelka, výchovná poradkyně a vedení školy. Právě u vytipovaného agresora byla potvrzena nejvyšší míra negativního vlivu na skupinu. Psycholog se kromě práce se třídou zaměřil na tohoto žáka a diagnostikoval u něj vysokou vnitřní nejistotu. Rozvněž byl potvrzen předpoklad, že kolem sebe utvořil skupinu pomocníků, která ho obdivovala. Další z projevů ve třídě byl, že se většina dětí agresorovi vyhýbala, aby se nestaly terčem jeho fyzických a verbálních útoků (zesměšňování a urážky). Po těchto pohovorech a terénním průzkumu, jehož cílem bylo rozkrýt vnitřní život a dynamiku skupiny, byla třída hodnocena celkově jako inteligentní a aktivní.

Další možnost práce se třídou nám poskytla hodina osobnostní a sociální výchovy. Toto průřezové téma je u nás dlouhodobě realizováno jako předmět s jednohodinovou týdenní dotací. Aktivity uskutečňované v tomto předmětu nám dopomohly k pravidelné a systematické práci se třídou. V těchto hodinách jsme hráli hry, které posilovaly a rozvíjely děti po stránce osobnostní, interpersonální i právní.

Rovněž jsme realizovali zážitkový outdoorový kurz, a to nejen pro vybranou třídu, ale pro celou školu. Zážitková pedagogika se nám osvědčila jako jeden z pedagogických přístupů, jež využívá autentický prožitek jako prostředek vytváření neobvyklých, náročných a problémových situací, podporuje sebedůvěru, sociální obratnost i kreativitu. Každý kurz je nastaven dle znalosti prostředí třídy a pro tuto třídu byl zaměřen na řešení konfliktů, dopomáhání ke změně hodnotového žebříčku a upevnění vztahů ve skupině.

Boj proti šikaně

Dále jsme využili toho, že nadace O2 (za garance MŠMT) vyhlásila celorepublikovou mediální soutěž „Miší děti tvoří reklamu” – jako podpůrný program projektu Minimalizace kyberšikany. Přihlášené školy mohly vytvořit plakát, televizní reklamní spot, audio reklamu s původní hudbou. Cílem bylo upozornit na výskyt kyberšikany a možnostem se proti ní bránit. Pedagogové školy byli již v předchozích letech proškoleni v projektu Minimalizace šikany a také jsme se úspěšně zapojili do mediálního projektu „MIŠí děti bojují proti šikaně”. Když byla vyhlášena nová mediální kampaň, rozhodli jsme se, že právě děti z této třídy do ní zapojíme. Žáci zmiňované třídy napsali píseň, kterou se naučili všechny děti školy. Primárním cílem nebylo, aby se děti naučily píseň, ale posílení pocitu sounáležitosti. Děti také tvořily vlastní fotografie na téma „co všechno není šikana?“. Výsledkem byla krásná výstava žákovských fotografií. Od události s kyberšikanou uběhly dva roky a žáci třídy byli již v 9. ročníku.

Úspěšně se zapojili až do celorepublikového kola, kde vytvářeli již zmíněné multimediální příspěvky. Přínosem pro tuto skupinu byla skutečnost, že se žáci opětovným sdělováním výjevů šikanování dokázali vcítit do role oběti, která je zasažena samotou a strachem. Líbil se jim i slogan kampaně: „Staň se i ty pro někoho Supermanen (zachráncem)“. Naše více než dvouletá práce se třídou byla ukončena dotazníkem třídní spokojenosti. Výsledky byly pro nás uspokojující. Žáci pozitivně hodnotili posun vztahů ve třídě, stejně tak jednotlivé aktivity, které byly v průběhu více než dvou let realizovány.

Ačkoli by to tak mohlo vypadat, tak náš případ rozhodně neskončil žádným happy endem, protože oběť, Gábina, ze školy hned po rozkrytí kyberšikany v 7. ročníku odešla. A agresor i jeho pomocníci zůstali. Proto je důležité, aby uvedené aktivity probíhaly. Aby se z těch, kteří zůstanou, nestali budoucí oběťi nebo agresoři. Důležité je poučit se, dokázat v sobě najít sílu požádat o pomoc dospělé a nebát se sdělit jim, že se děje něco nesprávného. U nás důležitou roli sehrálo, že agresor byl potrestán a ostatní o tom věděli. V mediálním obraze dnešního světa se děti setkávají velmi málo s rozlišováním kladných a záporných hodnot, a tak poté zůstává na učitelích, aby opravovali obraz světa, v němž vítězí jen tvrdé lokty, protože pomluvy a agrese jsou brány jako součást životní strategie. Měli bychom se možná začít orientovat směrem zahraničního přístupu, kde se často využívá pozitivní psychologie. Důležité je neopomíjet netiketu jako součást hodin mediální výchovy či informatiky. Kyberšikana páchaná dětmi na dětech je jen další forma šikany a vinu za její rozšíření vidím bohužel ve velké míře v selhání dospělých. Děti potřebují pozornost dospělých, smysluplnou náplň volného času, posilování sportovních aktivit, a především nastavení norem chování. Ty jsou důležité jak pro oběti, tak pro agresory. Dobré řešení je však záležitostí týkající se všech zúčastněných, především pak rodičů a učitelů, ale i policie a vládních činitelů, kteří společně budují strategii boje se šikanou.

Autorka je učitelka z jižní Moravy.