Jaká jsou specifika dnešní mladé generace ve vztahu k internetu a o čem se mluví na přednáškách E-Bezpečí pro žáky a studenty, o tom pojednává následující článek.

Ještě před několika málo lety se o bezpečnosti na internetu příliš nemluvilo. Maximálně v souvislosti s hrozbou kybernetických hackerských či teroristických útoků. Že by ale mohlo dětem (a nejen jim) hrozit na internetu vážné nebezpečí, které s sebou rozšíření virtuální komunikace přineslo, zpočátku nikdo nečekal.

Doposud mají někteří lidé tendenci problematiku kybernetické šikany zlehčovat a označovat ji jako „nějaké pošťuchování“ na internetu. Pokud přijde dítě za dospělým a svěří se mu, že ho někdo na internetu obtěžuje nebo se mu vysmívá, mnohdy se mu dostane rady, ať tam prostě „nechodí“ a tím dospělý považuje celý problém za vyřešený. Je důležité si uvědomit, že většina dospělých jsou ve virtuálním světě hosté, kdežto generace jejich dětí nebo i mladších sourozenců jsou s online prostředím srostlí od nejútlejšího věku. Nevnímají ostře rozdíl mezi „teď jsem online“ a „toto je skutečný svět“, obojí jim splývá. Proto se pro generaci dnešních teenagerů vžilo označení „virtuální domorodci“ nebo také google generation. Pokud takovému mladému člověku rodič zakáže přístup k internetu, docílí jedině toho, že příště se mu již s ničím takovým nesvěří a co se týče samotného zákazu, při dnešním rozšíření připojení nemá dítě nejmenší problém připojit se kdekoli ho napadne, např. ve škole či v internetové kavárně. A naopak rodič ztrácí důvěru svého potomka a zároveň přehled o tom, jako dobu jeho dítě tráví na internetu a čemu se tam věnuje. Nehledě k tomu, že pro dnešního školáka či studenta není v podstatě možné bez připojení k internetu studovat. Mnoho škol má své studentské sítě, kam umisťují podklady pro studium a samotní žáci si mezi sebou dokáží dát pomocí Facebooku téměř okamžitě vědět o jakékoli změně např. ve školním rozvrhu. Je to hlavně proto, že většina z nich je zaregistrována právě na již zmíněném Facebooku a připojeni jsou k němu téměř nepřetržitě.

Tomuto tvrzení odpovídají také naše zkušenosti z přednášek pro projekt E-Bezpečí, při nichž na začátku pokládáme otázku, kdo NEMÁ založený účet na Facebooku. Zvednou se vždy maximálně dvě nebo tři ruce, ostatní se jen pochybovačně dívají, proč se na něco takového vůbec ptáme. A na otázku, jestli Facebook dobře znají, většinou odpovídají, že samozřejmě. Když si s žáky či studenty začneme povídat o rizicích a ilustrovat je na konkrétních případech, je na některých vidět, že o něčem neměli ani tušení a že si v hlavě rychle rekapitulují, jak se na sociálních sítích vlastně prezentují. Mnohdy se někteří z nich ptají, jak si mají úplně smazat účet. Účelem našich přednášek ale není děti vystrašit a zprotivit jim pobyt v kyberprostoru, ale vysvětlit jim, že pobyt tam má nějaká rizika, ukázat, jaká rizika to jsou a poradit jim, jak se před nimi chránit. Je vidět, že mnozí z nich se nad tím minimálně alespoň zamyslí a mnohdy se setkáváme s přímými kladnými ohlasy naší práce, což nám poskytuje dobrou zpětnou vazbu a podporuje nadšení pro další práci.

Pro E-Bezpečí, Miroslava Dluhošová