Články

Dne 12. září 2009 spáchala sebevraždu 13letá žákyně 7. třídy floridské základní školy Hope Witsell. Důvodem její sebevraždy byl sexting.

Hope Witsell (Zdroj: CBSNEWS 2009)

Hope vyrůstala v malém zemědělském městečku Sundance na Floridě. Ve třídě patřila k výborným a aktivním žákyním, netrpěla depresemi, měla hodně přátel. Naplánovala si, že bude v budoucnu studovat na Floridské univerzitě, zajímalo ji hlavně zemědělství a chovatelství.

Protože chtěla upoutat pozornost Alexe Eargooda, chlapce, který se jí líbil, zaslala mu mobilním telefonem svou nahou fotografii. Jeho spolužačka si ale v autobuse od něj půjčila mobil, ve kterém našla nahou fotku Hope. Tuto fotku pak dívka přeposlala dalším spolužákům a spolužačkám ze školy. Během několika hodin začala fotografie kolovat po okolních základních a středních školách.

A od té chvíle začala probíhat ve škole šikana – spolužáci se Hope smáli, uráželi ji, říkali o ní, že je děvka a coura. Postupně se o sextingu Hope a o její nahé fotografii šířící se školou dozvědělo vedení školy, které Hope na týden vyloučilo (vyloučena měla být na začátku nového školního roku).

„Tisíce lidí mě nenávidí,“ napsala si Hope do svého deníku (Kopecký 2011).

Na konci školního roku se chtěla Hope s dalšími spolužáky a spolužačkami delegovanými z různých škol zúčastnit výročního setkání organizace Future Farmers of America (FFA), která se zaměřuje na vzdělávání v oblasti zemědělství. Na této akci jsou studenti za svou práci v oblasti zemědělství odměňováni.

Výroční setkání FFA se uskutečnilo v Orlandu. Na této akci Hope oslovila skupina chlapců, kteří ji nutili, aby jim dala svou nahou fotografii, aby se jim vyfotila na mobilní telefon. Jeden z nich byl obzvláště agresivní – několikrát volal k Hope na pokoj, ve kterém bydlela s ostatními dívkami, a nutil ji, aby mu poslala fotografii svých ňader. Hope chlapce nejdříve ignorovala. Obtěžování však nepřestalo ani v noci, a tak se Hope nakonec mobilním telefonem vyfotografovala a nechala ho za dveřmi, kde jej ráno našli dospělí a spatřili její fotografii (Kopecký 2011).

Počátkem nového školního roku po absolvování trestu vyloučení se Hope se svou matkou Donnou vrátila do školy. Tam se dozvěděla, že jí škola zakázala kandidovat na studentského zástupce na další akci FFA. Byla to pro ni rána, protože sama cenu FFA obdržela.

O týden později se Hope se svou spolužačkou Rebekou zastavila v kavárně, kde ji oslovila skupinka chlapců s tím, že mají její nahou fotografii a že se zastaví u ní ve škole a začne peklo. Hope utekla z kavárny v slzách.

O tom, co se dělo dál, se vedou spory. V pátek 11. září 2009 se mělo odehrát zhruba následující – Hope se setkala se školní sociální pracovnicí Jodi Orlando. Někteří zaměstnanci školy si všimli, že má Hope na nohou řezné rány, které mohou být důkazem sebepoškozování.

Sociální pracovnice ve své kanceláři s Hope nějakou dobu hovořila a nakonec společně uzavřely a podepsaly tzv. „no-harm contract“ čili smlouvu o neubližování si. Podle této smlouvy Hope souhlasila s tím, že jakmile by pocítila potřebu si ublížit, řekne to někomu dospělému. Jodi i Hope tuto dohodu podepsaly (smlouva byla po smrti Hope nalezena v koši její ložnice). Rodiče Hope později vypověděli, že jim nikdo ze školy neřekl, že by si jejich dcera chtěla ublížit.

V sobotu 12. září 2009 zůstala Hope doma a sekala trávník. Rodiče byli v práci. Po jejich návratu z práce se společně navečeřeli. V 20:30 zazvonil telefon a Hope jej zvedla. Když se její rodiče ptali, kdo volá, odpověděla „Tereza“. Na displeji telefonu však bylo uvedeno „Michael“, vypověděli později rodiče. V 21:10 byla matka zkontrolovat Hope v jejím pokoji. Ta byla v pořádku, ležela na posteli a psala si deník. O hodinu později ji matka šla uložit a našla ji oběšenou. Visela na růžovém šátku, který si omotala kolem baldachýnu své postele… (Kopecký 2011)

Její poslední záznam z deníku obsahoval tato slova:

„Jsem rozhodnuta. Cítím to v žaludku. Zkusím se oběsit. Doufám, že se mi to podaří.“ (Kopecký 2011)