Podrobnosti na...
Právě vyšlo nové doporučení k primární prevenci rizikového chování dětí a mládeže - Příloha 7: Kybernetická agrese a kyberšikana, kterou pro MŠMT...
Ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje jsme připravili novou kampaň zaměřenou na rodiče s názvem NežKlikneš. Kombinuje kazuistické panely s...
FOMO je zkratka z anglického Fear of Missing Out, tedy strach, že člověku něco uteče. Jde o psychologický jev, při kterém má člověk pocit, že ostatní právě zažívají něco zajímavého, důležitého, zábavného nebo výhodného bez něj, a on o to přichází. Nejde přitom jen o obyčejnou zvědavost. FOMO bývá spojeno s vnitřním napětím, s nejistotou, s potřebou být neustále v obraze a s pocitem, že člověk musí průběžně kontrolovat, co se děje kolem něj.
TikTok nefunguje po celém světě úplně stejně. Ačkoli se to z pohledu běžného uživatele nemusí zdát, v Číně, ve Spojených státech a v Evropě funguje tato platforma v odlišném právním i technologickém prostředí. Výsledkem je, že se liší nejen pravidla pro ochranu dat a moderaci obsahu, ale i to, jaké typy videí systém doporučuje a jak moc je uživatelský zážitek ovlivněn státní regulací či tlakem úřadů.
Největší rozdíl je hned na začátku důležitý upřesnit: v pevninské Číně lidé nepoužívají mezinárodní TikTok, ale aplikaci Douyin. Tu provozuje stejná mateřská firma ByteDance, ale jde o samostatnou službu určenou pro čínský internet. ByteDance ji na svém oficiálním webu popisuje jako hlavní čínskou platformu pro krátká videa. To znamená, že když se mluví o „TikToku v Číně“, ve skutečnosti jde o Douyin, nikoli o stejnou aplikaci, jakou používají lidé v Evropě nebo USA.
Telegram je často přirovnáván k darknetu, není to však darknet v technickém slova smyslu. Přesto se v posledních letech stále častěji objevuje v analýzách policie, výzkumníků i regulátorů jako prostředí, které pro část nelegálních aktivit přebírá některé funkce dříve spojované hlavně s dark webem. Nejde tedy o přesnou technickou náhradu darknetu, ale o platformu, která díky své dostupnosti, rychlosti, síťovému efektu a relativně snadnému provozu veřejných i neveřejných komunit vytváří prostor pro obchod s nelegálním zbožím, podvody, distribuci odcizených dat i organizaci závažné trestné činnosti.
Generativní umělá inteligence se během velmi krátké doby stala běžnou součástí digitálního prostředí dětí a dospívajících. Nástroje jako ChatGPT, Gemini nebo Grok dokážou během několika sekund generovat texty, vysvětlovat učivo, shrnovat informace nebo pomáhat při řešení různých úkolů. Pro vzdělávání to představuje zásadní změnu. Umělá inteligence může být významným nástrojem podporujícím učení, současně však přináší i nové pedagogické a didaktické výzvy. Diskuse o využívání AI ve vzdělávání se proto dnes stále častěji soustředí nikoli na otázku, zda AI do škol patří, ale spíše na otázku jak ji používat způsobem, který podporuje učení, kritické myšlení a rozvoj kompetencí žáků.
Od 1. 1. 2026 je účinná změna trestního zákoníku, která výslovně reaguje na zneužívání umělé inteligence k tvorbě a šíření bezsouhlasné (nekonsenzuální) pornografie. Novela zavádí nový trestný čin zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření (§ 191a) a současně doplňuje postih i pro vybrané případy nepornografických „deepfake“ materiálů prostřednictvím úpravy § 181 (poškození cizích práv).
Aktuální a velmi emotivní vlna diskusí o zavedení striktního zákazu sociálních sítí pro děti mladší patnácti let, kterou v českém veřejném prostoru v únoru 2026 znovuotevřel Andrej Babiš, představuje v mnoha ohledech „déjà vu“. Ačkoliv se může zdát, že jde o zcela nový politický impuls, tato problematika u nás rezonovala již opakovaně, zejména v souvislosti s implementací evropského nařízení GDPR. Právě tehdy se vedly ostré debaty o tom, zda má být věková hranice pro „digitální plnoletost“ stanovena na 13, 15 či 16 let. Česká republika se nakonec v roce 2019 přiklonila k hranici 15 let v rámci § 7 zákona č. 110/2019 Sb., čímž de jure přístup mladších dětí bez souhlasu rodičů omezila. Současný politický apel tedy v podstatě jen obnažuje fakt, že tehdejší legislativní úprava zůstala bez funkčních kontrolních mechanismů pouze formálním textem.
Safer Internet Centrum ČR (SIC ČR) ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci (UP) u příležitosti Dne bezpečnějšího internetu (Safer Internet Day), který letos připadá na úterý 10. února, zveřejňuje druhou část výsledků rozsáhlého výzkumu Čeští žáci v online světě 2025, která se zaměřuje na intimitu dětí online – sdílení osobních údajů, seznamování, sexting a vystavování se sexuálnímu obsahu. Data ukazují, že intimní život velké části českých dětí se přirozeně přesouvá na internet, zatímco dospělí jim v tomto prostředí často chybějí jako průvodci. Výzkum navazuje na první zveřejněnou část, která popsala nárůst online agrese mezi dětmi a roli umělé inteligence při vytváření intimních deepfake snímků.
V posledních týdnech se digitálním prostorem opět šíří vlna znepokojivých zpráv o nebezpečných hrách, které cílí na dospívající. Po letech se vrací fenomény typu „Modrá velryba“, tentokrát pod novým názvem „Červený delfín“. Nárůst dotazů a hlášení v roce 2026 potvrzuje i online poradna projektu E-Bezpečí, kam se obracejí vystrašení rodiče i samotné děti. Je však důležité zachovat chladnou hlavu a pochopit, jak tyto mechanismy skutečně fungují.
Rok 2025 byl pro online poradnu E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci dalším rokem intenzivní práce a potvrzením toho, že odborné poradenství v oblasti kybernetické bezpečnosti je pro veřejnost stále potřebné. V průběhu roku jsme se opět setkávali s vysokým počtem podnětů od dětí, dospívajících, rodičů, pedagogů i dospělých uživatelů, kteří se na nás obraceli v souvislosti s rizikovým chováním v online prostředí. Poradna v roce 2025 řešila celkem 496 případů.
Fenomén „six-seven“, psaný také jako 67 nebo 6–7, je internetový mem, který se šíří hlavně mezi dětmi a teenagery. V praxi vypadá jednoduše: Někdo vykřikne „six-seven!“ a často u toho udělá specifické, trochu podivné gesto rukama – dlaněmi pohybuje nahoru a dolů, jako by něco pumpoval nebo „vážil“. Dospělým to obvykle připadá jako nesmysl. A přesně o to jde. „6–7“ patří do kategorie tzv. brainrotu: schválně absurdního obsahu, jehož smyslem není konkrétní sdělení, ale reakce, rytmus, opakování a pocit sounáležitosti s vrstevníky.